Jak to bylo s šatotékou
REPARÁDA BYLA NEJDŘÍV ŠATOTÉKA...
Všechno začalo na jaře v roce 2013. Asi v dubnu. Žila jsem tou dobou v Barceloně, měla jsem čerstvě po skončení školy v Praze a v Barceloně si užívala každého okamžiku. Pracovala jsem v jedné nadnárodce, mluvila jenom španělsky a před měsícem jsem se vdala
za svého milovaného Kolumbijce.
Bylo to přesně to období, kdy je možné úplně všechno. Chodila jsem po městě s foťákem, nebo i bez něj, toulala se v barcelonských uličkách, nasávala jsem atmosféru všech koutů, zapadlých podniků. Do práce jsem jezdila každé ráno na kole, přes Barcelonetu až k náměstí Plaza de Cataluňa, kde ten náš podnik stál.
Měla jsem spoustu energie a obrovskou chuť začít NĚCO dělat. A inspirace jako by byla na každém rohu.
Až se mi jednou dostal do rukou článek o dvou holkách, co si v Německu založily Kleiderei (tzv. „knihovnu s oblečením“). Místo, kde si člověk může za měsíční abonmá půjčit každý týden pár kousků oblečení, podobně, jak když si v knihovně půjčuje knížky. Strašně se mi ten nápad líbil! Ta kombinace ekologie, sdílení, kreativity... Sama bych se zákaznicí stala hned! Mrzelo mne, že nic takového ani v Barceloně, ani v Brně nebylo.
Pomalu mi končila stáž v nadnárodce a mohla jsem si vybrat, buď zůstat a hledat nějakou práci v Barceloně, anebo se vrátit zpátky do ČR a začít pracovat ve svém oboru. Srdci se moc nechtělo, ale zodpovědnost a rozum zvítězili. Obepsala jsem pár inzerátů, udělala test, přijela do Brna na pohovor a ono to klaplo, najednou jsem měla práci v advokátce i koupenou letenku.
Jenomže taky díru v srdci po Barceloně. Chyběla mi ta energie. Slunce. Španělština. Chyběli mi lidé v ulicích, co se potkávají, mluví spolu. V advokátce bylo všechno sešněrované a mně tolik chyběl ten pocit svobody.
Vzpomněla jsem si na šatotéku. A proč bych ji vlastně nemohla založit já? Samotné se mi ale moc nechtělo, 
sdílená radost je dvojitá radost a neštěstí prý poloviční. A tak jsme se do toho pustily s kamarádkou Markétou. Podnikání s kamarády či rodinou může být také konec dobrých vztahů, ale my dvě se rozhodly, že to dáme. Obě jsme věřily, že hádka u nás nebude znamenat konec přátelství (což se naštěstí potvrdilo).
Vybraly jsme si Veveří, což je takový brněnský „hipstrov“ a hned zkraje hledání našly pronájem. V ulici Jaselská, kousek od fakulty filosofické i sociálních studií. Byl tam klid (možná až moc velký), zato to ale mělo kouzlo a kolem chodili studenti a bohatští starousedlíci (viděli jste ceny bytů na Veveří?). Trochu jsme se sice báli velikosti (cca 140 m2), ale pak nás napadlo, že jednu místost pronajmeme, z druhé uděláme coworkingovou kancelář a až ten zbytek bude náš. Vyřešeno!
Rodina nám pomohla prostor zvelebit a pan Tomšej nám zapůjčil nábytek, sloužil jako výstavní galerie jeho antiku a zároveň i nám.
Ještě před otvíračkou jsme si střihly malou generálku na Vlněně.
PŘEHLÍDKA NA VLNĚNĚ (12.10.2013)
Klip k přehlídce (pomáhala nám s ním Eva Skurska)
OTEVŘENÍ REPARÁDY
A 8.11. 2013 jsme s velkou slávou otevřely :)
Video o tom, jak Reparáda fungovala (by unclefrantisek.cz)
Interiér Reparády (fotky: Dominik Šmuhař)
S šatotékou jsme zažily spoustu zábavy, nakonec jsme se s ní ale musely rozloučit. Tady je náš památný FB status z 15. února 2015: Obchod na Jaselské končí, Reparáda ale pokračuje dál.
Informace o zavíračce se brzy rozkřikla a vyvolala docela povyk, psaly jste nám krásné zprávy, najednou u nás bylo plno nových zákazníků... Bylo nám to líto, že zavíráme, ale bohužel nešlo jinak.
Míša K: "Holky, jste skvělé a obdivuji Vás, že jste do toho šly! Věřím, že se nějaká jiná cesta najde, jste inspirací pro mnoho lidí... Držím pěsti a přeji hodně štěstí na další re:paradnické cestě.."
Irena J. "Moc se mi líbí ta otevřenost, s kterou jste vysvětlily nastávající změny, držím palce s miminky, hypotékami i čímkoli, co si v životě přejete"
Linda K.: To je ale opravdu veliká škoda. Vždyť vás nám (Brnu) závidí celá republika! A dokonce i v zahraničí! Zrovna tvořím neoficiálního průvodce po Brně pro Němce a RE PARÁDA tam nesměla chybět. No ale nedá se nic dělat, předpokládám, že jiná možnost nebyla, jinak byste se k tomuto kroku nerozhodly. Monohým jste ukázaly alternativní cestu a probarvily svět a to je obrov
ská zásluha a za tu díky!
Veronika B. "Já pláču, važně s Re:parada žiju už více jak 1 rok a nedokažu si bez Vás představit svoje fungovani. To Vy jste mě naučili prostřednictvím svého oblečení, že můžu vypadat v praci žensky a citit se přitom sexy. Mí kolegové mi nečetněkrát chválili oblečení od Vas a ja byla v sedmem nebi. Vy jste byli zachranou při vytvaření všelijakch kostýmu na tématické party a plesy. Chápu že rozjet svuj sen bylo naročné a že prostě se stavají chvíle kdy jsou sny větší a nakladnější než realita všednich dní. Jsem vděčná, za to že jste tu byli pro mě více jak 1 rok, myslím, že jste odvedly velky kus prace! Děkuji za odvahu rozjet Re:parada, děkuji že díky Vám jsem poznala, že moda je hra a že holky by mely přece nosit sukne a vykaslat se na kalhoty, děkuji, že jste mi byly inpirací. Nashle u dalších projektu!"
Lucia Kerida: "Moje najväčšie múzy som našla u vás a nechodila si len pre krásne oblečenie ale hlavne pre nápady. Fandím vám naďalej, ste skvelé!"
Blanka K.: "To je škoda:-(Mohly by alespoň občas bývat nějaké Reparádnické večery nebo odpoledne v nějaké kavárně, třeba s prezentací nových kousků, co pak budou na webu."
Lucie Š. "Holky, stejně jste skvělé,že jste do toho šly a více než rok Brno kořenily krásnými věcmi a svými úsměvy."
(...)
O tom, jaká byla naše další etapa, proč už nejsme dvě, ale jenom jedna, a že o tom, jak jsem si otevřela obchod znovu na Jaselské a proč jsem se stěhovala na Sokolskou, až jsem nakonec zakotvila na Třídě kapitána Jaroše, se dozvíte zase příště.